Sezóna 2017 pro nás nezačala nijak dobře. Už první závody,
které jsme za náš klub odjeli s mopedy, nevěstily nic dobrého: Většinou
technické problémy a buď jsme nedojeli vůbec a/nebo s výsledky, se kterými
jsme nebyli moc spokojeni. I tak z toho ale nějaká bedna byla.
Abych se ale vrátil k flattracku… První závod v Pardubicích,
který se měl konat na Velký pátek v dubnu, byl zrušen kvůli dešti (na
oválech ploché dráhy se holt na rozmoklé dráze jet nedá), ale alespoň byl
odložen na pozdější termín. První závod letošní sezóny se tím pádem jel až na
konci května v Divišově.
Do letošního seriálu jsem připravil tři motorky, všechny ČZ
250: číslo 64 jede Jiří Slezák st., 9 Jiří Slezák ml. a nové číslo 33
zapůjčujeme různým jezdcům, kteří si chtějí flattrack vyzkoušet. V Divišově
9 nejela (mlaďas měl menší zdravotní obtíže), 33 osedlal nás dobrý známý, Láďa
Riči, který s námi jezdí i závody mopedů. Napoprvé nejel vůbec špatně, i
když s hendikepem vyskakující trojky. Skončil na šestém místě.
Já na 64 na tom byl o poznání lépe, i když první rozjížďky
nic moc – pořád jsem se motal okolo čtvrtého místa. To se mi vůbec nelíbilo,
takže jsem za to musel začít víc tahat, aby z toho nakonec bylo alespoň
druhé místo na bedně. Konkurenci to jelo pěkně. Jelikož jsem 64 nechal tak, jak
byla postavena na sezónu 2016, začínalo mi být jasné, že obhájit loňský titul
bude honička. Na 9 jsem vylepšil motor a výfuk, tak uvidíme.
Druhý závod v Liberci byl jako přes kopírák, i když
rozjížďky byly lepší. Nakonec z toho bylo opět druhé místo. Mlaďas s 9
jel první letošní závod a skončil těsně pod bednou, na čtvrtém místě. Číslo 33
tentokrát sedal jiný jezdec – Tomáš Šedivý. První závod se mu povedl, dojel
pátý. Dlužno podotknout, že motorky před ním byly podstatně nadupanější.
Třetí závody sezóny nás poslal do vzdálené Kopřivnice. Jeli
jsme jen dva – 9 a 64 – už v pátek večer. Kopřivnice nás velmi příjemně
překvapila – nejdelší krátkou dráhou v republice (480 m), velkou diváckou návštěvností
a skvělým pořadatelským servisem. 64 dojela opět druhá, ale tentokrát mě to
vůbec nemrzelo, protože první dojela 9 – což bylo pro mlaďase prémiové první
místo ve flattracku. Kopřivnice prostě stála zato.
Další závod – nezávod byly odložené Pardubice. Odjelo se to
v týdnu v pracovní den od osmnácti hodin. O půl páté samozřejmě
začalo pršet a lilo asi hodinu. Pořadatel, vzhledem k velké účasti jezdců,
závod nezrušil, a tak jsme odjeli na promočené dráze trénink a první rozjížďku.
Trať byla náročná, takže spíše než závodit chtěl každý dojet bez pádu. Druhá
rozjížďka byla totéž v bledě modrém, i když už byla zhruba z poloviny
jakž takž sjízdná. Byla ale tak nacucaná vodou, že ji nemohli upravovat ani
traktory.
Když se blížila série třetích rozjížděk, pořadatelé se
rozhodli zapnout umělé osvětlení, které ovšem po třiceti vteřinách zhaslo a
nahodit se jej nepovedlo ani po půl hodině. Kdyby se nejednalo o Pardubice, asi
bych se tomu ani nedivil, některé závody se jezdí skoro v polních podmínkách.
Ale od areálu, kde se jezdí i legendární Zlatá přilba, bych přece jen čekal lepší
technické zázemí. Naprosto mě pak
uzemnilo rozhodnutí ředitele závodu o jeho ukončení s výsledky z druhé
jízdy. Tu mlaďas dojel druhý, já čtvrtý. Nejhorší na tom bylo, že jsme si vůbec
nezazávodili a ještě ztratili body na obhajobu loňského titulu. 33 zůstala bez
jezdce, tudíž odpočívala doma a neúčastnila se.
Předposlední závod se jel v (pro nás nedalekých)
Chabařovicích. Dorazili jsme v plném počtu: 33 sedlal podruhé Tomáš
Šedivý, 64 a 9 měly standardní obsazení. Na 33 jsem poladil převodovku, takže
kvalty už držely. Udělal jsem i nový výfuk a stroji to docela prospělo. Závody
ale nezačaly moc dobře pro 64 – v druhém tréninku spadl řetěz, což by byla
banalita, kdyby nedošlo k vyčesání převodovky. Nevím, jestli to bylo
následkem spadlého řetězu a/nebo naopak.
Tomáš s 33 odjel dvě rozjížďky, pak už jsem ji sedlal
já – namísto porouchané 64. Odjel jsem tím pádem pouze jednu rozjížďku, ale
docela dobře. Následné finále jsem tím pádem startoval z druhé řady. Po
startu jsem to tam poslal a první zatáčku vzal vnitřkem na krev. Na výjezdu
jsem už byl druhý. Nakonec se mi povedlo závod vyhrát, i když motor dostal
zabrat. Mlaďas s 9 skončil po boji třetí, i když chvíli byl i druhý, pak
zase hnedy čtvrtý… Nakonec vybojoval třetí místo na bedně.
Posledním závodem byly Svitavy. Celý týden předtím s přestávkami
pršelo, ale pořadatel ještě v pátek na dráze makal, aby se to mohlo odjet.
V sobotu jsme vyrazili docela brzo – do Svitav to přece jen máme 200
kilometrů. Kousek za Pardubicemi nás zastihla zpráva, že se závod ruší pro
nesjízdnost dráhy.
Závod se nakonec jel o týden později. Mlaďas si mezitím
stihl narazit žebra a na 33 jsme nesehnali jezdce. Naši čest jsem tím pádem
hájil sám s 64 a 9 coby náhradním strojem. Na 64 jsem s přehledem vyhrál,
dílem i proto, že letošní mistr Jarda Franců už nejel. V celkovém součtu
bodů seriálu jsem s 64 skončil o pár bodů druhý, mlaďas s 9 byl
celkově třetí.
Letošní sezóna byla vcelku super. Jednou jsme vysypali
převodovku, jednou udělali píst. Přes zimu doladíme pár detailů a hurá do
sezóny 2018…